Jiráskovo gymnázium » Ze života školy


Ze života školy 



Osvětim

Osvětim

Osvětim, městečko v Malopolském vojvodství, bylo za druhé světové války přičleněno k Německé říši a byl zde postaven nejprve koncentrační tábor Auschwitz I v areálu bývalých kasáren, později byl na druhé straně města vybudován rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II - Birkenau a menší tábor Auschwitz III - Monowitz u blízké vesnice Monowice.
Roku 1941 začal být realizován plán tzv. konečného řešení židovské otázky, což byl plán na vyvraždění židovské rasy. Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, které znamenalo smrt tisíců obětí denně. Ve čtyřech plynových komorách s krematorii bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí za den.
Tábor je známý i jako působiště neblaze proslulého lékaře Josefa Mengeleho, který prováděl pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozděloval na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k práci a k zabití až později, a na ty, kteří se hodí na jeho pokusy.
Když se blížila Rudá armáda, odvezli nacisté většinu přeživších vězňů do jiných koncentračních táborů, plynové komory a krematoria vyhodili do vzduchu a ničili písemné důkazy vraždění. 27. ledna 1945 byl tábor osvobozen a zachráněno 7 tisíc vězňů, kteří ještě v táboře zůstali, ale život více než milionu lidem to nevrátilo a nevrátí.

Dne 4. prosince 2009 jsem měla možnost místo s touto historií navštívit. Při procházení bývalým koncentračním táborem mě mrazilo, byl to opravdu divný pocit. Spousta důkazů o zvěrstvech, která tu probíhala, se nacistům zničit nepodařila a my si je tudíž mohli prohlédnout a nechápavě přemýšlet o tom, co jen člověk dokáže jinému člověku udělat. Vidět fotky obětí, jejich boty a kufry, místa, kde museli dřít od rána do večera, nebo místa, kde byl skončen jejich život, bylo něco, co bych znovu zažít nechtěla, i když si myslím, že by to měl vidět každý, aby si uvědomil, že v té době bylo opravdu „něco“ špatně a že nesmíme dopustit, aby se to někdy opakovalo.

O co více zarážející je po této zkušenosti fakt, že někteří holocaust popírají, tvrdí, že je to výmysl, že se nikdy nic takového nestalo. Musí to být blázni, když uvážíme, kolik důkazů existuje a že ještě žijí lidé, kteří koncentrační tábory přežili. Je to jen cynismus zastánců nacistické myšlenky, kteří jsou opravdovou hrozbou pro společnost.

Neúcta k tomuto místu se ukázala nedávno i v jiné podobě. V noci ze čtvrtka 17. na pátek 18. prosince 2009 skupina zlodějů ukradla nápis „Arbeit macht frei“ z brány tábora. Nápis byl nalezen rozřezán na tři kusy, každý obsahoval jedno slovo. Nejnovější hypotéza tvrdí, že krádež si pravděpodobně objednal sběratel ze Švédska.
Zprávě jsem ani nechtěla věřit, zdála se naprosto absurdní. Bohužel ale byla reálná. Důvod k takovémuto skutku se dá pochopit pouze u zlodějů samotných, ti to dělali pro peníze, údajně by jim to vyneslo 150 000 euro, ale co vedlo člověka, který si tuto nehoráznost objednal, nechápu. Co tím chtěl dokázat? Proč mu tolik šlo o zneuctění takové památky? Co by s nápisem dělal? Na tyto otázky odpovědi opravdu neznám, i když by mě moc zajímaly, takže je nechám otevřené, ať si o tom každý přemýšlí sám. Doufám jen, že se všichni shodneme, že tohle už opravdu přestává všecko, že je to skutek nepochopitelný, neomluvitelný, a především neodpustitelný!

Iveta Listoňová, Jiráskovo gymnázium Náchod

Vytisknout tento článek …




Copyright 2007 www.clickmedia.cz - tvorba www stránek a webdesign. Tento web používá redakční systém Clips.

Prohlášení o přístupnosti | Napište nám | Poslední aktualizace webu: 16.11.2017