Ochrana osobních údajů (GDPR)

Ve středu 8. 4. jsme se třídou navštívili kino Vesmír. Abych pravdu řekl, nejdříve se mi moc nechtělo a nevěděl jsem, co od toho čekat, ale nakonec to bylo fakt super. Film, na který jsme šli, se jmenuje Neporazitelní a provádí nás světem parahokeje, konkrétně mistrovstvím světa 2019 v Ostrava aréně. Chtěl bych se zamyslet nad dvěma věcmi, které mě nejvíce zaujaly.

První věc, které jsem si všiml, bylo obsazení. Herce sice moc neznám, ale tito účinkující byli skvělí. Ivan Trojan, Hynek Čermák, Jiří Lábus a další hráli své role neuvěřitelně. Také se mi líbilo, že žádná z rolí nebyla prvoplánová, což lze vidět, když syn podnikatele Fišera nechce hrát, já od začátku čekal, že na MS nastoupí. Vidět tam legendy jako Jakub Voráček, Patrik Eliáš a Milan Hejduk bylo super. Nejsou tam jen jako ozdoba, ale fungují jako borci a podpora, co parahokejistům dodávají sebevědomí. Je vidět, že i když tihle hráči vyhráli v hokeji všechno, mají respekt k těm, co na ledě hrají v úplně jiných podmínkách. Dodává to filmu takovou správnou energii.

Hlavním tématem je ale to, jaké to je žít s handicapem. Film ukazuje, že to není sranda, ale když se nenecháte rozhodit, jde všechno. Postavy ve filmu si prošly peklem, skončily na vozíku a musely se učit všechno znovu. I když tito lidé dopadli špatně a jejich život se úplně změnil, našli si cestu k parahokeji. Ukazuje to, že i s postižením se dá žít naplno, sportovat a mít partu, která vás podrží. Líbí se mi příběh opravdového hrdiny českého parahokeje Patrika Sedláčka, který v roce 2019 sice nehrál, ale v současné době je hlavní oporou národního týmu. Ke svému handicapu přišel v 17 letech, kdy prodělal trombózu v noze a dvojitou plicní embolii, které vedly až k celkovému kolapsu organismu a amputaci pravé nohy ve stehně. Přesto se ke sportu vrátil a postupně se vypracoval až do národního týmu. Hrál na pozici centra, ale teď je jedním z nejlepších parahokejových brankářů na světě.

Podle mě je hlavní zpráva filmu jednoduchá: neporazitelnost není v tom, že se vám nic nestane, ale v tom, že se i přes handicap snažíte žít dál a najít si v životě něco, co vás baví.

Lukáš Braha, 4.V

Ve čtvrtek 19. března se konalo v Hradci Králové na Gymnáziu J. K. Tyla krajské kolo Olympiády v českém jazyce. V kategorii I (2. stupeň základní školy a příslušné ročníky víceletých gymnázií) naši školu reprezentovala Sofie Maráková z kvarty A. Kategorii středoškoláků již tradičně zastupovaly Eva Hrnčířová a Zuzka Papežová (obě ze septimy B). 

Eva předvedla vynikající výkon a v silné konkurenci (v příloze lze vidět, jak těsné byly konečné body) vybojovala 1. místo, čímž si zároveň zajistila postup do ústředního kola soutěže. Zuzka obsadila místo deváté.

Sofi jako nováček si vedla také skvěle a patří jí 3. místo.

Všem děvčatům srdečně gratulujeme a Evě přejeme, aby si ústřední kolo, které probíhá celý týden, užila a odnesla si krom nových znalostí i silné zážitky.

Jak děvčata den prožila, si můžete přečíst na následujících řádcích.

Sedím na lavičce před náchodským nádražím a kolem mě se vše pomalu probouzí. Lidé spěchají, někdo dohání vlak, jiní jdou do práce. Můj spoj ale stále nedorazil, a tak mám spoustu času všímat si nejrůznějších maličkostí. Kolem mě projde postarší pán s buřinkou a malým kufříkem, pobrukující si veselou melodii. Mezi mraky se prodírají první sluneční paprsky a já si uvědomím, jaké je dnes krásné ráno.

Vystupujeme v Hradci Králové a čeká nás příjemná procházka ke Gymnáziu J. K. Tyla. Vstoupím do třídy, kde bude soutěž probíhat, a usedám do poslední lavice. Vtom se otočím a všimnu si, že se za mnou tyčí stěna tvořená desítkami svazků historických knih. Nedá mi to a přistoupím blíž, abych si je mohla prohlédnout zblízka.

 Začíná gramatická část olympiády, v níž nesmí chybět určování mluvnických kategorií sloves, porozumění textu a další jazyková cvičení. Po krátké přestávce následuje sloh na téma pohádky ze života bytosti jménem Kukulíska. Představit si úplně nový svět je pro mě poněkud náročné, a tak zvedám oči od papíru a podívám se z okna, kde se mi nabízí malebný výhled na nábřeží řeky Labe a za ním tyčící se Bílou věž. Ještě chvíli se kochám krajinou, než se znovu ponořím do tajemného světa Kukulísky.                         Sofie Maráková

Někdy můžete mít pátek 13. i ve čtvrtek. Stačí přijet pozdě na nádraží, málem nestihnout vlak, nastoupit do špatného vagónu a pak (pro pobavení spolujedoucích) nevědět, jak se otevírají automatické dveře s očividně ne dost nasvíceným tlačítkem. Špatné ráno ale nutně nemusí znamenat špatný den. To jsem si tedy myslela do okamžiku, kdy mi na lavici přistál papír se zadáním slohové práce, na níž jsme měli 60 minut. Z celé místnosti se ozvalo jednotné a mírně zoufalé „ach”. Nevím, kdo zadání vymyslel a co ho vedlo k vybrání tohoto tématu Rozhovor s neživou přírodou, nebo jevem z říše hub, či rostlin, ale představuji si ho jako člověka, co se omluví kamenu, když o něj zakopne. Po půl hodině usilovného psaní jsem si uvědomila, že motolice jaterní, s kterou jsem vedla velmi zajímavý dialog, vskutku nespadá do jedné z možných kategorií. K faktu, že jsem další den jela na krajské kolo biologické olympiády a tudíž bych opravdu měla rozpoznat živočicha od houby, se k zachování své reputace vyjadřovat nebudu. Ve zbylém čase jsem promlouvala k houbě. Do své show „Život na houby” jsem pozvala Penicillium. V gramatické části jsem u pár cvičení nepochopila zadání, zejména u knižních slovesných rovin. Dodnes nevím, co to znamená. Nechybělo ani určování a obměna slovesného vidu, hledání významů vět a určování slovních druhů.        Eva Hrnčířová

OCJ_KK_KHK_vysledky_2025_26_kat_II

OCJ_KK_KHK_vysledky_2025_26_kat_I_OPRAVA_2                   

Studenti Jiráskova gymnázia měli koncem ledna znovu možnost skládat mezinárodní zkoušky Cambridge English. V tomto termínu se jich ke zkouškám přihlásilo 38, polovina na maturitní úroveň B2, ostatní se pokusili o ještě vyšší úroveň C1. A jejich výsledky byly fenomenální.

Až na dvě výjimky všichni na své úrovni uspěli, a co víc, dva letošní maturanti, Kateřina Říhová a Milan Klepáček, u zkoušky C1 dosáhli dokonce na nejvyšší možnou jazykovou úroveň C2! Přiřadili se tak ke své spolužačce Lucii Liché, která stejný úspěch zaznamenala loni, a dalšímu oktavánovi Matouši Spilkovi, jenž zkoušku na úrovni C2 zdolal dokonce již před pěti lety. Tyto úspěchy nás jako angličtináře samozřejmě hřejí u srdce a všem, kterým se podařilo zkoušku zdolat, gratulujeme!

Novým uchazečům pak nabízíme možnost přihlásit se na další chystané termíny. V pátek 5. 6. proběhnou zkoušky B2 First a C1 Advanced v počítačové podobě, na které se můžete přihlašovat až do 20. 5. Na sobotu 6. 6. se pak chystají zkoušky v tradiční, papírové podobě. Na ty je nicméně nutné se přihlásit už do 22. 4., takže kdo máte zájem o zkoušky takto „postaru“, určitě neváhejte! A nemusíte cílit hned na úroveň C2, každé potvrzení toho, jak jste na tom, se počítá!