Letos nám na Robosoutěži ČVUT chybělo štěstí nebo dobrý nápad nebo to chtělo více času na přípravu nebo možná od každého trochu. Takže naše dva týmy odjížděly bez nějakého výraznějšího umístění.
Zadání soutěžní úlohy bylo tentokrát spíše konstrukční - robot měl za úkol překonat “horský hřeben”, překážkovou dráhu s různě vysokými stupni. Na prvních místech se často umísťovaly týmy, které robota postavily podle návodu nalezeného na internetu (téměř třetina robotů na soutěži). K tomu se naši studenti nesnížili a zvolili sice méně funkční, ale zato jejich vlastní řešení. A tak to má být.
Ve středu 20.listopadu v odpoledních hodinách se mladší divadelnice z tercie, kvint a septimy spolu se mnou a kolegyní Sršňovou rozjely do Prahy, aby i ony v Národním divadle zhlédly Smetanovu operu Prodaná nevěsta. Slavnostně oblečené ve sváteční náladě jsme vstoupily do budovy našeho národního klenotu. Před vlastním představením si dívky prohlédly historický základní kámen divadla a následně z nejvyšší terasy okouzleně hleděly na večerní osvětlenou Prahu. S prvním zvoněním jsme již seděly na svých místech v první řadě a okouzleně si prohlížely krásu výzdoby divadla.
Již vlastní předehra opery zapůsobila na dívky tak silně emotivně, že jedné z nich vstoupily do očí slzy. Celou operu jsme vnímaly srdcem. Nádherný večer byl u konce a my se vydaly na zpáteční cestu vstříc páteční realitě školního vyučování. Ale do pátečního rána zbývalo ještě několik hodin a tak dívky zpětně prožívaly krásu Smetanovy hudby a zpěvů. A já jsem velmi ráda, že jsem studentkám divadelnicím mohla zprostředkovat tento úžasný prožitek.
Blanka Dvořáčková
13.listopadu ráno za deštivého chladného počasí se studenti kvart našeho gymnázia s profesorkami Dvořáčkovou a Fišerovou vydali do Lidic u Kladna. V hodině dějepisu byly děti informovány o tragédii, která tuto obec postihla v červnu roku 1942. Všichni jsme věděli, že nás čeká depresivní téma exkurze, depresivní jako deštivý den naší cesty.
Exkurze byla realizována v rámci projektu Vzdělávací programy paměťových institucí do školy a financována Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Náš program se dělil do dvou částí. V prostorách galerie se kvartáni rozdělili do tří skupin. Studenti skupin pod vedením vlastního lektora byli zapojeni do interaktivní formy vzdělávání. Přenesli se v čase do čtyřicátých let minulého století a žili v rodině křesťanské a židovské. Devítiletá Maruška byla židovkou, o málo starší Petr pochází z křesťanské rodiny. Co mají tyto děti a rodiny společného? Jak ovlivnil nacistický antisemitský program rodinu Marušky? Co potkalo křesťanskou rodinu Petra v období heydrichiády? Naši kvartáni byli programem zaujati, tvořili, psali, hovořili, hráli…Následně zhlédli autentický dokumentární film z 10.června 1942, o desítky let později k nim promlouvala dospělá žena – dívenka Maruška, která přežila holocaust.
Ve druhé části programu jsme přešli do starých Lidic, k památníku celé tragédie a navštívili tamější muzejní expozici. Citově na nás působily dětskými hlasy čtené dopisy lidických dětí, fotografie, desítky a desítky jmen popravených mužů, žen a dětí, které se již nikdy nevrátily zpátky domů.
Lidice byly srovnány se zemí a jejich jméno mělo vymizet z paměti lidí. Paměť člověka nezemřela. Lidická tragédie nebyla a nebude zapomenuta. A proto jsme se s kolegyní s kvartány vydali do Lidic!
Blanka Dvořáčková
V rámci 30. výročí pádu Berlínské zdi přichystal Goethe Institut sérii akcí pro veřejnost,studenty i učitele němčiny. Naši studenti ze 3.V a 3.W. se v Hradci Králové zúčastnili interaktivní hry " Autobahnspiel- procestuj Německo". Na 16 zastávkách řešili různé úkoly z různých oborů. Jednotlivé zastávky nesly jména německých měst a studenti si vždy museli zvolit následující zastávku strategicky tak, aby další zvolené město bylo co nejdále (na mapě Německa) od stanice s názvem města, kde se právě nacházeli. V konkurenci dalších 6 škol obsadila pětice studentek Šárka Vlčková, Anežka Staňková, Zora Kostyšynová , Karolína Kašparová a Nikola Matějů krásné první místo a od Goethe Institutu naše vítězná skupina obdržela drobné dárky. Děkuji studentkám za výbornou reprezentaci školy a doufám, že budeme mít zase někdy v blízké budoucnosti možnost se podobné akce pořádané Goethe Institutem zúčastnit.
Ve čtvrtek 31. 10. 2019 čtyři letečtí nadšenci z řad studentů vyrazili na exkurzi do Centra leteckého výcviku (CATC) a na letiště Václava Havla.
V CATC se školí piloti a palubní personál, zde se nám věnoval pan Josef Satrapa (FSTD Supervisor CATC) a ukázal nám většinu simulátorů, které zde mají. Postupně od těch nejstarších, které ke své funkci potřebují i strojovnu vzduchotechniky a hydrauliky, aktualizace podkladů v nich se provádí ještě na 3,5" disketách a výpočetní výkon poskytují počítače na úrovni PC486 - proč ale měnit něco, co funguje... Až po ty nejnovější (včetně Boeingu 737 MAX), kterými pohybují elektromotory, obraz zajišťují LED projektory a komunikaci optická vlákna. Dozvěděli jsme se, že samotná pohyblivá plošina simulátoru s kabinou váží 10-12 tun a je na ní namontovaná skutečná kabina letadla daného typu, že simulátory jsou vybaveny kouřením pro simulaci snížené viditelnosti v kabině a spoustu dalších věcí. Viděli jsme i simulátory pro palubní personál, únikové skluzavky... bylo toho strašně moc a času tak málo. Překvapilo nás, jak reálná simulace je - že lze velice realisticky simulovat i zrychlení, kdy při startu nás to opravdu zatlačilo do sedadel, že i podle sil, co na vás působí, poznáte skluzovou/výkluzovou zatáčku, když si nedáte při pilotáži pozor...
Mohli jsme si i na simulátoru vyzkoušet start a přistání s A320 na Ruzyni, na videu let v režii studentů s občasnou pomocí instruktora. I přistání bylo úspěšné, až na občasné problémy s rychlostí... ale bylo to poprvé. A to, že se občas klepe obraz není způsobeno třesem rukou, ale turbulencemi a pilotáží. A další přistání bylo stylem - "jen ať si pasažéři pořádně uvědomí, že už jsme se dotkli země... oni stejně zatleskají :-)" Byl jsem rád, že jsem se před tímto přistáním posadil na zem - i dotyk kol s ranvejí byl hodně realistický (= pořádná rána 🙂 ) Prostě s větroněm je to trochu jiné než s Airbusem A320.
Následoval přesun na Terminál 3 a exkurze po letišti. Všichni museli projít stejnou bezpečností prohlídkou jako při nástupu do letadla a tam někteří naši studenti zjistili, že ani kapesní nožík, ani nožík ve tvaru kreditní karty a ani teleskopický obušek opravdu nepronesou 🙂 Navštívili jsme hasičskou stanici a také měli možnost sledovat starty a přistání letadel z místa pár desítek metrů od ranveje. Časový plán nám vyšel, a tak jsme měli možnost sledovat z bezprostřední blízkosti i přistání největšího letadla světa (pro osobní dopravu) Airbusu A380, a to ještě v mimořádném markingu k příležitosti výstavy Expo 2020.
Dobrá zpráva pro další zájemce - exkurze se bude pro velký úspěch opakovat.
8. listopadu se v rychnovském bazénu konalo krajské finále v plavání středních škol. V méně početné konkurenci obě naše družstva splnila role favoritů a suverénně zvítězila. Jejich potenciál tak prověří až účast na republikovém finále, které se uskuteční koncem ledna v Jindřichově Hradci. Naše děvčata plavala v sestavě Petra Lemfeldová, Tereza Hofmanová, Štěpánka Rožnovská, Markéta Janečková, Karolína Slavíková a Jana Tetauerová. Chlapecký tým soutěžil ve složení Aleš Cedidla, Viktor Tomek, Pavel Horáček, Bohdan Ptáček, Michal Jerman a Vojtěch Říha.
Čtyřlístek od 9 do 100 let a výše… Všichni známe partu čtyř kamarádů a jejich komiksové příhody…Jejich dobrodružství prožívaly generace malých i velkých čtenářů po dlouhá desetiletí. 1.listopadu tato čtveřice oslovila mladší studenty dramatické výchovy a kroužku Hidrak v Klicperově divadle v Hradci Králové. Věrné kostýmy a rekvizity, scéna a hudba, tím vším se nechali unést primáni i sekundáni! Jediným negativem bylo hlučné a nevhodné chování dětských diváků v prvních třech řadách před námi. Nevíme, ze které školy přišli tito neukáznění diváci na představení, nevíme ani, které paní učitelky je přivedly!
Jejich chování rušilo naše děti do té míry, že sami náchodští sekundáni včetně paní profesorky Olšanové cizí neukázněné děti marně napomínaly! Tyto děti rozhodně nerušily jen nás, ale i samotné herce na jevišti! Dojem byl napraven při tzv. děkovačce, kdy zástupci našich mladších gymnazistů přišli na jeviště a květinou poděkovali jednotlivým hercům! Ti mile a s úsměvem reagovali na slova našich dětí spolu s otázkou, „ze které školy jsou?“Sekundán Filip hrdě odpověděl, že z náchodského gymnázia!
S paní profesorkou Olšanovou jsme pyšné na studenty naší školy. Svým chováním a vystupováním vzorně reprezentují Jiráskovo gymnázium!
Blanka Dvořáčková
Dobrý den, paní Dvořáčková,
je nám moc líto, že Váš divadelní zážitek byl tentokrát poznamenán nevhodným chováním žáků z jiných škol. Mrzí nás to, protože Vaši studenti jsou vždy velmi pozornými diváky.
Vážíme si Vaší přízně, péče o naše mladé diváky ve Vaší škole a také toho, že při Vašich návštěvách divadla neopomenete obdarovat naše herce květinami.
Věříme, že nám i přes tuto nepříjemnost zachováte přízeň a hlavně se budeme snažit, aby už podobná situace nenastala.
Děkujeme Vám za pochopení a těšíme se na další spolupráci s Vámi.
S pozdravem
V úterý 5. 11. jsme zavítaly s naším projektem Zábavná chemie na Základní školu Pod Montací v Náchodě. Žákům 3. - 5. třídy jsme opět předvedly spoustu zajímavých pokusů. Nezůstalo pouze u demonstračních experimentů, ale někteří odvážnější žáci nám asistovali a dokonce byli schopní i pokus popsat. Děti se nebály mluvit, hodně toho znaly o živé a neživé přírodě a na kladené otázky nám bez zaváhání dokázaly odpovědět. Zařadily jsme do našeho projektu dva nové pokusy, které si děti hned oblíbily. Největší úspěch měly pokusy jako například sloní zubní pasta, Aladinova lampa, fontána, „co je v baňce“ a samozřejmě pokusy, kde to smrdí, hoří a jsou barevné.
Moc děkuji studentkám z 3. B za pomoc a ochotu jít opět do tohoto projektu i v tomto školním roce. Věřím, že se ještě jednou někdy v druhém pololetí v rámci Zábavné chemie sejdeme a uděláme dětem radost v některé z vybraných škol. Vždyť chemie je krásná přírodní věda a nic nežije bez chemie.
Je čtvrtek 24. října. Vyrážím z laboratoře fyziky. V podpatcích, dlouhých šatech a za chůze ještě skládám do školního batohu džíny. Proti mně už, podobně nepatřičně oblečení,vycházejí moji spolužáci ze zkoušky Sborečku. Před vchodem do školy se přidávají další. Deset lidí. Dívky ve velké večerní, kluci v oblecích. Kolemjdoucí se po nás otáčejí. Ve tři hodiny odpoledne, takhle vyparádění, působíme opravdu prazvláštně.
Definitivně jsme se zbláznili? Možná. Ale zrovna tahle situace má svůj, úplně racionální, důvod. Vyrážíme totiž za kulturou. Dokonce za tou nejúchvatnější, jakou lze v naší republice nalézt. Naše kroky míří do Národního divadla.
Cesta k nám byla víc než milosrdná. Žádné velké komplikace, jen minimální kolony a zdržení. Už lehce po šesté jsme stáli poblíž cíle cesty. Měli jsme skoro hodinu pro sebe. Původně plánovaná kavárna Slávie vzala za své hned, jak se naše nohy dotkly chodníku. Byl jeden z posledních, relativně teplých večerů a tak jsme místo kavárenských židlí zvolili o trochu aktivnější variantu trávení volného času. Prošli jsme se po nábřeží, obešli celý Slovanský ostrov a povídali si. Večerní Praha se už pomalu propadala do noci, když jsme vstupovali do Národního.
I když se vlastně nic neděje – jsem mezi spolužáky a vyrážím si užít krásný večer, cítím, jak se mi zrychluje tep. Monumentální budova ve mně budí hluboký respekt. Je to přeci jen něco úplně jiného, něž na fotografiích, nebo z vyprávění.
Představení Prodaná nevěsta, pod taktovkou režisérky Magdaleny Švecové, byla jedním z nejsilnějších zážitků, které jsme v průběhu studia na Jiráskově gymnáziu získali.
Před začátkem nás všechny provázely mírné obavy – přece jen jsme vyráželi na tříhodinové představení, jehož obsah jsme znali, ale strach , že se budeme nudit, byl úplně zbytečný. Před každou přestávkou jsme na sebe udiveně zírali. To už byla hodina?!?
Všechno krásné ale musí jednou skončit. A tak se naposledy podíváme na noční Prahu, nasedneme do autobusu a cestou k domovu jeden po druhém usínáme…
Za členy loutkové divadelní scény kroužku Hidrak : Mirka Lorencová, 4.A
Zaměstnanci gymnázia se připojují ke stávce, kterou vyhlásily školské odbory na středu 6. listopadu 2019. Důvodem stávky nejsou pouze naše nízké platy, ale především soustavné neplnění slibů politiky. Stávkujeme za kvalitnější školství pro naše i Vaše děti. Stávku vnímáme jako symbolické vyjádření našeho protestu a připojujeme se k ní i přesto, že nesouhlasíme s amatérským a absurdním postupem školských odborů při vyjednávání, kdy tyto vládě „bez boje“ ustoupily a souhlasily se snížením plánovaného posílení mzdových prostředků z 15 % na 10 %. Žádáme vládu, aby dodržela svůj původní slib, podle kterého měly platy ve školství v tomto roce vzrůst celkem o 15 procent, přičemž 10 % bylo určeno do tarifů a zbylých 5 % do nadtarifní části platů, kterou tvoří příplatky a odměny. Platy českých učitelů tvoří jen 64 % průměrné mzdy vysokoškolsky vzdělaných zaměstnanců, což je nejméně ze států OECD a EU. V sousedním Německu je to 100 %, v ekonomicky srovnatelném Lotyšsku 140%, v Polsku 80 %. Aby byl plat českého učitele srovnatelný s průměrem ostatních vysokoškolských profesí, musela by vláda zvýšit učitelské platy minimálně o polovinu. Podle stávajících tarifních tabulek je nástupní plat českého učitele srovnatelný s platem prodavačky v Lidlu. Platy učitelů sice od roku 2013 vzrostly o 31 procent, ovšem průměrná mzda v České republice stoupla ve stejném období o 27 procent, nelze tedy hovořit o masivním zvyšování platů, jedná se spíše o jejich valorizaci. V roce 2003 činily platy učitelů 105 % průměrné mzdy v ČR, nyní je to 110 %. Příslib 130 % zazněl poprvé již před 16 lety. K tomuto slibu se na konci roku 2017 oficiálně přihlásila Poslanecká sněmovna ve svém usnesení. Přesto Česká republika dává na školství o čtvrtinu méně, než je průměr vyspělých států světa. To je deficit ve výši 50 miliard korun ročně. Řadu let stagnují finance na pomůcky a učebnice. Zatímco v roce 2007 činily ostatní neinvestiční výdaje na jednoho žáka základní školy 1 028 korun, letos to bylo 1 136 korun ročně. Školy ovšem z těchto peněz musí platit i náhrady platu v prvních čtrnácti dnech pracovní neschopnosti zaměstnanců nebo kurzy pro pedagogy.
Za učitelský sbor a stávkový výbor Mgr. Jan Ježek
- použité informace jsou převzaty z materiálů Pedagogické komory
Klicperově divadle v Hradci Králové. Věrné kostýmy a rekvizity, scéna a hudba, tím vším se nechali unést primáni i sekundáni! Jediným negativem bylo hlučné a nevhodné chování dětských diváků v prvních třech řadách před námi. Nevíme, ze které školy přišli tito neukáznění diváci na představení, nevíme ani, které paní učitelky je přivedly!
Jejich chování rušilo naše děti do té míry, že sami náchodští sekundáni včetně paní profesorky Olšanové cizí neukázněné děti marně napomínaly! Tyto děti rozhodně nerušily jen nás, ale i samotné herce na jevišti! Dojem byl napraven při tzv. děkovačce, kdy zástupci našich mladších gymnazistů přišli na jeviště a květinou poděkovali jednotlivým hercům! Ti mile a s úsměvem reagovali na slova našich dětí spolu s otázkou, „ze které školy jsou?“Sekundán Filip hrdě odpověděl, že z náchodského gymnázia!
S paní profesorkou Olšanovou jsme pyšné na studenty naší školy. Svým chováním a vystupováním vzorně reprezentují Jiráskovo gymnázium!
Blanka Dvořáčková
JGN prohlášení stávkujících zaměstnaců