Ochrana osobních údajů (GDPR)

Dne 11. 4. 2025 vyjel ze Dvora Králové nad Labem autobus, který přes noc sesbíral účastníky pětidenní přírodovědné expedice klubu NATURA a odvezl je do přístavu Cuxhaven. Cílem bylo prozkoumat faunu a flóru německého souostroví Helgoland a severního Německa. Prvním úžasným zážitkem byla plavba katamaránem, který ladně a rychle prorážel mlhu a vody Severního moře. Měl kožené sedačky tak pohodlné, že se nedalo jinak než dospat spánkový deficit z autobusu.

Na hlavním ostrově Helgoland jsme nahlédli do soukromí temperamentních terejů. Věřte, že život terejů není procházka růžovým sadem. Samečci neúnavně přilétali do hnízd s novými stébly trávy, která si pak samičky nenápadně kradly. Nepřejte si slyšet ten vřískot, když se sameček vrátil s prázdnou! Impozantní bylo množství malých hnízd s ptáky, jež pokrývala skály i přilehlé plochy, a také intenzita hluku, který tito krásní ptáci svým křikem vytvořili. Nebyli to ale jen terejové, přispívali i racci a alkouni. Tereje jsme pozorovali i při západu slunce. Západ ale nebyl tak zajímavý jako záchrana ovce s jehňaty uvízlými na útesu místním hasičským sborem o asi stejně členech jako celý Helgoland. I přes naše zpochybňování místních zachraňovacích metod byly ovce úspěšně zachráněny. 

Další den jsme se vydali na vedlejší ostrov s trefným názvem Duna. Na této velké kulaté písečné pláži jsme pozorovali vskutku nezúčastněné a stejně kulaté tuleně, kteří se pohnuli průměrně tak jednou za hodinu a jinak užívali hezkého počasí a možná i pozornosti účastníků expedice. Z bezpečnostních důvodů jsme nemohli k tuleňům blíže než 30 metrů, ale zapůjčenými dalekohledy jsme dobře viděli i malá mláďata. Před odjezdem z ostrovů jsme navštívili muzeum helgolandské historie. Helgoland vystřídal mnoho vlastníků. Patřil Dánsku, Velké Británii a nakonec ho Německo vyměnilo za Zanzibar (dobrá volba).

Zpátky na německé pevnině jsme vytáhli holinky a vydali se k Wattenmeer (Wattovému moři). Při odlivu je tato část spíše mořem bláta. I přesto, že jsem měla holínky po kolena, jsem se musela posléze převléknout, protože by mě pan řidič v mém původním stavu do autobusu nepustil. Bláto je dost kluzké a při pádu Vám holinky nepomůžou. Prozkoumali jsme měkkýše, které v blátě zanechalo moře. Nevynechali jsme ani bremerhavenskou ZOO s těmi nejroztomilejšími tučnáky, lachtany a ledními medvědy, proti kterým by byl yetti trpaslík.

Naše poslední přírodovědné dobrodružství jsme prožili v Lüneburském vřesovišti. Potkali jsme mnoho ještěrek a překvapivě i vřesů. Přestože nebyly rozkvetlé, měla krajina svou krásu. Dojem mi kazilo sluníčko, které nás celý den propalovalo pohledem. Ještěže jsem na sobě měla termoprádlo! Večer jsme dorazili k autobusu, kde jsme se přilepili k sedačkám a usnuli. Další ráno jsme byli zpátky v Čechách a všechno se proměnilo v nezapomenutelné úžasné vzpomínky.

Poděkování nás všech rozhodně patří paní učitelce Veronice Balcarové, která nás tam přihlásila a starala se o nás jako o vlastní :). Dále lektorům Jiřímu Hotovému a Lence Bičanové, kteří nás nadšeně seznamovali s živými i mrtvými živočichy, s florou ostrova a německého pobřeží. Dále se z naší školy expedice zúčastnili studenti Bára Škodová z 5.W, Vláďa Mrázová z 1.A a Jéňa Balcar z 1.B.               

                                                                                                                                                                                              Eva Hrnčířová 6.W