Ochrana osobních údajů (GDPR)

14. ledna nahlédli studenti sext do života anglické prozaičky Jane Austenové. Přinášíme několik dojmů, které si sextánky a sextáni odnášejí z inscenace Divadla Viola. Divadlo se mi moc líbilo. Člověk by nevěřil, co všechno se dá udělat s pár zavařovačkami, které dokázaly tři herečky využít aspoň na 15 různých způsobů (s levandulí a zázvorem, se skořicí a hřebíčkem, jen tak…). Jelikož se vše odehrálo v malém prostoru, bez jeviště, na úrovni diváka, měl jsem dojem, že jsem v pokoji s Jane, její matkou a sestrou. Divadlo ve mně vzbudilo chuť si některý z románů Jane Austenové přečíst. +++. Představení se mi moc líbilo. Výborné herecké výkony, divák v centru dění. Představení se mi líbilo. Za tak krátkou chvíli dokázaly herečky krásně zobrazit život spisovatelky i to, proč jsou její knihy takové, jaké jsou. Herečky byly sympatické, komunikovaly s publikem a nebály se extrémů – výstup na stole, divoký křik… Úžasné divadlo, vynikající herecké výkony, zajímavé podání života i díla JA. Jakožto absolutní neznalec tohoto typu literatury jsem do knihovny vcházel zastrašen představou červené knihovny a čtení pro ženy, což mě děsí jako čerta kříž. Přesto jsem z představení, které reflektovalo s příjemně ironickým nadhledem úděl ženy v době viktoriánské Anglie, odcházel spokojen a pobaven. Jane Austenová,hlavní hrdinka tohoto představení,prošla v životě velkým zklamáním a ne příliš veselými zážitky. Proto se mi líbí, že autorka hry Lenka Lagronová, se tuto skutečnost nesnaží nijak přikrášlit. Jane Austenová (Apolena Veldová) na mě v této hře působí velmi autentickým dojmem.Mezi sklenicemi od kompotů a nejrůznějších sladkých džemů se odehrává příběh několika postav, který na mě působí velmi skutečným dojmem a to díky skvělým hereckým výkonům a malé komorní atmosféře. Celé prostředí mě přímo vtáhlo do sebe a já se připadala jako v kuchyni u stolu u děvčat Austenových. Sem tam sice zazněl vtípek, který na chvíli rozzářil onu scénu, ale rozzářil ji jen na chvíli, dost na to, aby si toho divák všiml, ale ne zas tak moc, aby se z pochmurné scény stala scéna veselá. Všechno se ale změnilo zhruba ve dvou třetinách, kdy na scénu přišel alkohol. Z pochmurné debaty tří starých panen, se najednou stal "pokec" tří mladých lidí plných života. S odstupem času je mi jasné, že ten neveselý začátek tam být musel (konec konců i ten měl své kouzlo) a celé představení se mi, i s obdivuhodnými výkony hereček, moc líbilo. Věřila jsem jim naprosto vše. Zlobu, smutek, radost, pláč, zklamání i lhostejnost. A všechny tři jsem v něčem chápala, i když byla každá úplně jiná. Herečky byly opravdu neuvěřitelně uvěřitelné. Chvílemi jsem měla pocit, že nejsem na divadle, ale že je to celé skutečnost. Mohly za to okamžiky, kdy se herečkám v očích zaleskly slzy, nebo když se na své společnice dokázaly podívat s takovou láskou a něhou, jakou občas vídám u nás doma. Lenka Lagronová: Zahrada Jane Austenové Hrají: Marie Málková, Apolena Veldová, Lucie Štěpánková Režie: Radovan Lipus Významná současná česká dramatička Lenka Lagronová ve své — zatím poslední — divadelní hře přivádí na scénu nejslavnější anglickou spisovatelku Jane Austenovou, která se s matkou a sestrou právě rozhoduje, jak naložit s plody jejich zahrady i života. Jablka a hrušky. Samota a romány. Síla nejen k touze, ale i k rozhodnutí. Viola uvádí v české premiéře! Scéna: David Bazika Kostýmy: Eva Kotková Hudba: Emil Viklický Účinkují: Marie Málková, Apolena Veldová a Lucie Štěpánková Režie: Radovan Lipus