Ve čtvrtek 19. března se konalo v Hradci Králové na Gymnáziu J. K. Tyla krajské kolo Olympiády v českém jazyce. V kategorii I (2. stupeň základní školy a příslušné ročníky víceletých gymnázií) naši školu reprezentovala Sofie Maráková z kvarty A. Kategorii středoškoláků již tradičně zastupovaly Eva Hrnčířová a Zuzka Papežová (obě ze septimy B).
Eva předvedla vynikající výkon a v silné konkurenci (v příloze lze vidět, jak těsné byly konečné body) vybojovala 1. místo, čímž si zároveň zajistila postup do ústředního kola soutěže. Zuzka obsadila místo deváté.
Sofi jako nováček si vedla také skvěle a patří jí 3. místo.
Všem děvčatům srdečně gratulujeme a Evě přejeme, aby si ústřední kolo, které probíhá celý týden, užila a odnesla si krom nových znalostí i silné zážitky.
Jak děvčata den prožila si můžete přečíst na následujících řádcích.
Sedím na lavičce před náchodským nádražím a kolem mě se vše pomalu probouzí. Lidé spěchají, někdo dohání vlak, jiní jdou do práce. Můj spoj ale stále nedorazil, a tak mám spoustu času všímat si nejrůznějších maličkostí. Kolem mě projde postarší pán s buřinkou a malým kufříkem, pobrukující si veselou melodii. Mezi mraky se prodírají první sluneční paprsky a já si uvědomím, jaké je dnes krásné ráno.
Vystupujeme v Hradci Králové a čeká nás příjemná procházka ke Gymnáziu J. K. Tyla. Vstoupím do třídy, kde bude soutěž probíhat, a usedám do poslední lavice. Vtom se otočím a všimnu si, že se za mnou tyčí stěna tvořená desítkami svazků historických knih. Nedá mi to a přistoupím blíž, abych si je mohla prohlédnout zblízka.
Začíná gramatická část olympiády, v níž nesmí chybět určování mluvnických kategorií sloves, porozumění textu a další jazyková cvičení. Po krátké přestávce následuje sloh na téma pohádky ze života bytosti jménem Kukulíska. Představit si úplně nový svět je pro mě poněkud náročné, a tak zvedám oči od papíru a podívám se z okna, kde se mi nabízí malebný výhled na nábřeží řeky Labe a za ním tyčící se Bílou věž. Ještě chvíli se kochám krajinou, než se znovu ponořím do tajemného světa Kukulísky. Sofie Maráková
Někdy můžete mít pátek 13. i ve čtvrtek. Stačí přijet pozdě na nádraží, málem nestihnout vlak, nastoupit do špatného vagónu a pak (pro pobavení spolujedoucích) nevědět, jak se otevírají automatické dveře s očividně ne dost nasvíceným tlačítkem. Špatné ráno ale nutně nemusí znamenat špatný den. To jsem si tedy myslela do okamžiku, kdy mi na lavici přistál papír se zadáním slohové práce, na níž jsme měli 60 minut. Z celé místnosti se ozvalo jednotné a mírně
zoufalé „ach”. Nevím, kdo zadání vymyslel a co ho vedlo k vybrání tohoto tématu Rozhovor s neživou přírodou, nebo jevem z říše hub, či rostlin, ale představuji si ho jako člověka, co se omluví kamenu, když o něj zakopne. Po půl hodině usilovného psaní jsem si uvědomila, že motolice jaterní, s kterou jsem vedla velmi zajímavý dialog, vskutku nespadá do jedné z možných kategorií. K faktu, že jsem další den jela na krajské kolo biologické olympiády a tudíž bych opravdu měla rozpoznat živočicha od houby, se k zachování své reputace vyjadřovat nebudu. Ve zbylém čase jsem promlouvala k houbě. Do své show „Život na houby” jsem pozvala Penicillium. V gramatické části jsem u pár cvičení nepochopila zadání, zejména u knižních slovesných rovin. Dodnes nevím, co to znamená. Nechybělo ani určování a obměna slovesného vidu, hledání významů vět a určování slovních druhů. Eva Hrnčířová
