Název Jiráskovo gymnázium, jedenáctiletí studenti, rukulíbámmilostivá. To a ještě mnohem víc se nám na školu vrátilo s návratem pana Aleše Fetterse z dvacetiletého vyhnanství. První porevoluční ředitel přiblížil ředitelnu sborovně a školním lavicím. Milý, laskavý, vzdělaný kolega, literát, pevný v postojích. Přítel. Morální autorita!
V prázdné historické budově Jiráskova gymnázia v Náchodě se nepotkáte s tichem. Chodbami se nese šepot, hovor, promluvy, myšlenky i zpěv významných osobností, které školou prošly. Mezi nimi nelze neslyšet všeobjímající bas pana Aleše Fetterse. Od vestibulu po střechu rezonuje jeho smích, hlahol, slovní hříčky, bonmoty, zpěv a nekonečný osvobozující humor. A bude tam znít, dokud bude žít jeho poslední pamětník. A možná…
Pane profesore, pane učiteli, kolego, Člověče, Aleši, děkujeme! Učitelé Jiráskova gymnázia v Náchodě
Hlas zvučný jako zvon, neuvěřitelný literárně-kulturní přehled, osobitý humor, neotřelé slovní hříčky a hlavně šarmantní osobnost. Hodiny mateřského jazyka okořeněné dokonalou recitací i zpěvem, dokreslené nevšedními detaily ze životů různých spisovatelů a perličkami vlastních zážitků s mnoha osobnostmi… Děkujeme za všechno, pane profesore, a loučíme se s Vámi větou, kterou jste nám sám vepsal do duše: „To je krásné, avšak hezké…“
S úctou a hezkou vzpomínkou na Vás – Váš poslední maturitní ročník Jiráskova gymnázia, 1999
