První dvě akce česko-polského projektu: polski kombajn, čeští houbaři a krásná krajina Kladského pomezí i Stolových hor

Před půldruhým rokem jsme se na soutěži ve znalostech o Polsku (kde jsme mimochodem hned napoprvé uspěli) potkali se zástupci Střední školy Jana Pavla II. z polské Kudowy-Zdrój. Slovo dalo slovo, návštěva návštěvu a v adventním čase roku 2025 se nám podařilo dotáhnout žádost o podporu projektu společného setkávání (podrobnosti k němu si můžete přečíst zde). Poté, co byl projekt Fondem malých projektů v rámci Programu Interreg Česko – Polsko 2021–2027 skutečně podpořen, mohli jsme uspořádat první dvě setkání. Začali jsme ekologickým workshopem v úterý 15. září na české straně hranice a ve čtvrtek a pátek 1. a 2. října na něj navázali dvoudenním pobytem v přírodě našich polských sousedů. Průběh obou akcí vám přiblížíme v následující textové a obrazové reportáži.

Ekologický workshop 15. 9. 2026 (Dobrošov, Peklo)

Hlavním cílem zářijového ekologického workshopu bylo poznat přírodně cenná území Pekelského údolí a péči o přírodu si také na vlastní ruce vyzkoušet. V lokalitě Pod Hájenkou poblíž Dobrošova se totiž nachází jedno z posledních přirozených rašelinišť v našem okolí, a aby si tato mokřadní louka udržela svůj charakter, je potřeba ji pravidelně ručně kosit. S tímto úkolem již řadu let pomáhají právě studenti Jiráskova gymnázia s podporou Skautských patronátů a ČSOP Jaro Jaroměř. Hybatelem této iniciativy je náš kolega, znalec a ochránce místní přírody a krajiny Jan Ježek, který o lokalitě, tamních rostlinných druzích i péči o toto unikátní místo píše na svém webu a který se stal naším průvodcem i při tomto netradičním, mezinárodním kosení.

Ale vezměme to pěkně popořadě. Po osmé hodině, když náchodské údolí ještě halila mlha, přijel ke škole autobus s našimi polskými přáteli (paní ředitelkou Joannou Stolarz, kolegou Dariuszem Stwertetschkou a jeho třídou lycea se zaměřením na vojenskou přípravu). Ten nás vyvezl nad mraky na Dobrošov, kde jsme se mohli pohledem na okolní krajinu zahalenou posledními cáry bílé noční košile pokochat přímo z rozhledny.

Po krátkém výkladu o dějinách Dobrošova v podání kolegy Ježka už ale byl čas dojet a dojít na zmíněné rašeliniště Pod Hájenkou, kde už nás čekali ochránci přírody z ČSOP Jaro Jaroměř i s nabroušenými pracovními nástroji. Následovala instruktáž jejich bezpečného používání a pak už se šlo na věc.

Sekáči si práci s kosou rychle osvojili, takže louka byla brzy posečená a mohl nastoupit „polski kombajn“, jak kolega Ježek označil partu polských junáků s hráběmi, dopravujícími posečenou trávu ve vojensky úhledné řadě do okolního lesa.

Ještě společná fotografie na závěr, poděkování přátelům z Jaroměře za zážitek, který nám umožnili, a mohli jsme vyrazit na druhou část workshopu.

Tu tvořila vycházka Pekelským údolím s výkladem našeho průvodce o tamních přírodních zajímavostech. Dozvěděli jsme se o tom, co utváří jeho přírodní ráz, jak se pečuje a mělo by se pečovat o místní lesy i kam například vyrážela náchodská šlechta koncem 19. století na vyjížďky na koních.

Ačkoli cesta rychle ubíhala, někteří účastníci workshopu si při ní stihli i pořádně zahoubařit, ale než jsme se nadáli, přiblížily se tři hodiny odpoledne, kdy na nás už v restauraci v Pekle čekal zasloužený oběd. Při něm jsme rozebrali dojmy z dnešní akce a pak už nás autobus odvezl domů.

Pobyt ve Stolových horách 1.–2. 10. 2026

Na druhou akci projektu nás vyzvedl ráno u školy polský autobus a dovezl nás do Kudowy-Zdrój, kde přistoupila polská skupina (paní ředitelku vystřídala Dariuszova paní Agnieszka a k frekventantům vojenské akademie se přidalo pár známých z loňských setkání) a společně jsme se dopravili do návštěvnického centra Národního parku Stolové hory na okraji Kudowy. Tam pro nás zaměstnanci správy parku připravili prohlídku tzv. ekocentra s interaktivními expozicemi o geologii, flóře a fauně národního parku.

 

 

Po ní nás autobus vyvezl na Karlów, kde jsme se seznámili s činností horské záchranné služby a následně jsme pokračovali na procházku krajinou národního parku s průvodkyní Monikou ze správy NP, která nám stejně jako při první akci kolega Ježek vykládala o přírodě a ekologii Stolových hor. Při procházce jsme vystoupili na nejvyšší vrchol celého pohoří, Velkou Hejšovinu (Szczeliniec Wielki, 922 m n. m.). V tamní horské chatě jsme se mohli občerstvit a pak už jsme sešli přes horské louky k místu, kde jsme měli strávit noc – turistické chatě Pasterka.

Když jsme se naobědvali a ubytovali se, přišla vítaná položka programu – seznamovací hry okořeněné zábavnou výukou polštiny (zatímco učitelé se domlouvali polsko-česky, při komunikaci mezi mládeží jednoznačně převládala angličtina, což jsme chtěli výhledově změnit). Poznali jsme tak přátele z druhé strany hranice i jménem a zjistili, které výrazy mají čeština a polština společné (příště jistě budou následovat ty, které sice znějí stejně, ale znamenají něco docela jiného).

Večer jsme ještě poseděli u ohně, opekli buřty a nastal čas večerky a možnosti vyspat se na místě, kde je noční klid ještě opravdovým tichem.

Ráno byli jako první vzhůru naši houbaři, kteří vyrazili za úlovkem i za východem slunce. Po snídani pak byla na programu vycházka i pro všechny ostatní. Darek pro nás připravil malebnou trasu lesní pěšinou podél potoka místem, kterému se stejně jako našemu před třemi týdny říká Peklo. Po hranici jsme se pak vrátili na rozcestí k Machovskému kříži a zpět do Pasterky, kde jsme se ještě jednou společně vyfotili, sbalili si věci a autobusem vyrazili – polská parta ještě do školy nechat si vzít míru na vojenský stejnokroj, my už pomalu do svých domovů chystat se na to, co nám přinese víkend.

Obě akce nám připomněly, v jak půvabném koutě svých zemí žijeme a jak mocná, ale i křehká je místní příroda a proč stojí za to ji nejen nešpinit odpadky, ale třeba jí i čas od času aktivně pomoci k tomu, aby taková vydržela nám i těm, co přijdou po nás.