Medailová místa v krajském kole Konverzační soutěže ve španělštině

Téma, obrázek a komunikační situace. Tyto tři disciplíny jsme musely jakožto postupující z ústního kola a španělské naděje našeho gymnázia – Vlasta Suchá z 7.W v kategorii SŠII a Adéla Škopová z 4.W v kategorii ZŠ/NG v doprovodu paní profesorky Lucie Pavlíčkové – podstoupit v rámci každoročního konání Konverzační soutěže ve španělštině. Ta se uskutečnila ve středu 18. 3. na Prvním soukromém jazykovém gymnáziu v Hradci Králové.

Po příchodu pro nás byl největším zděšením pohled na třídu plnou zarytě studujících žáků mluvících španělsky a čtoucích z učebnic a sešitů, ne-li dokonce ze španělských knih. S tím jsme tedy nepočítaly. Za chvíli nás španělsky přivítala komise o pěti učitelkách. Jedna z nich pocházela až z Chile. Následovalo rozlosování pořadí. S Áďou jsme si vylosovaly poměrně nízká, pro nás ta nejlepší čísla, a to tři a čtyři. Měly jsme tedy ještě chvíli čas. 

Za dvacet pět minut už se ozvalo: „Siguiente!“ (Další!) a šla jsem na řadu. Nervy jsem si radši nechala v lavici a napochodovala si to s úsměvem. Usměvavé byly i obě zkoušející a velmi jsme si tak padly do oka. Nejdříve jsem popisovala obrázek, poté si vylosovala téma rodina, o kterém jsem mluvila a odpovídala na otázky, a celou zkoušku jsme zakončily plánovám výletu do Španělska, tedy cesta, ubytování, výlety a další. Za patnáct minut jsem odešla s diplomem za účast, ještě větším úsměvem než na začátku a hlavně s pocitem, že jsem to zvládla. Áďa přišla taktéž s dobrou náladou, a tak jsme si všechny tři vyrazily zkrátit čekání na vyhlášení do blízké cukrárny.

Během nejočekávanější a nejnapínavější části dne jsme se nejdříve dozvěděly o Ádině skvělém třetím místě. Všechny jsme byly moc nadšené, pyšné a cítily úlevu, že se domů vrátíme alespoň s jedním medailovým umístěním. Po vyhlášení celé další kategorie následovala ta moje. Třetí a druhé místo jsem si ještě vyslechla, ale na první už jsem si nevěřila. Když jsem však uslyšela své jméno, bylo to jasné. Slzy mě dohnaly, ještě než jsem si stihla dojít pro diplom za první místo. Podání ruky s porotkyněmi vypadalo, jako kdybych měla klepavku. Obě studentky Jiráskova gymnázia si tak odvážely nejen diplom za účast, ale také diplom umístění, poukázky za odměnu a já navíc informační papír o konání celorepublikového kola v Ostravě.

Vypadá to tedy, že jsem zvítězila a postoupila dál. Proto už jde do tuhého. Přemýšlíte-li, jestli něco takového, zdánlivě nemožného zkusit, zkuste to. Já jsem taky nevěřila, že to vyjde. A vyšlo. Navíc si celostátní kolo ve španělské olympiádě do životopisu většina lidí asi nedá. Já mám to štěstí, že mezi ně patřím. A i když jsme se pak všechny tři na hradeckém nádraží slunily při čekání na vlak a poté v pořádku dojely domů, není vyhráno a naskýtá se důležitá otázka. Dám přednost olympiádě, nebo cyklistickému kurzu konanému v jejím termínu?

Vlasta Suchá, 7.W