¿Español? Domluvíme se radši rukama nohama

Ochutnání trdelníku, výlet do Adršpachu a vaření guláše se staly tou menší částí výměnného pobytu osmi českých a osmi španělských studentů. Náštěva proběhla v rámci projektu Erasmus+ a konala se od pondělí 4. do pátku 8. května 2026. I já jsem se dostala mezi oněch osm šťastlivců. A protože se vzácné a neopakovatelné příležitosti zásadně neodmítají, zařadila jsem se do party vynikajících španělštinářů a kamarádů, kteří byli paní profesorkou Lucií Pavlíčkovou a panem profesorem Janem Preclíkem pečlivě vybráni.

Španělští parťáci dorazili v pondělí kolem sedmé hodiny večerní. Nejprve jsme hledali svého nového kamaráda a po jeho nalezení jsme se neohrabaně přivítali. Cesta z nádraží domů byla těžká. Najít španělská slova a zformulovat gramaticky správnou větu šlo ztuha, moje Španělka jménem Julia to ale chápala a pomáhala mi. Doma došlo k prvním zvykovým zádrhelům. Večeře v sedm hodin pro ni byla hodně brzy. Holt jiná země, jiné zvyky.

Druhý den jsme dorazili do školy na prezentace o technice a robotice zdejších, českých studentů. Jihoevropští přátelé nám naopak poskytli prezentaci o jejich rodném městě – o Santanderu. Pomalu jsme se začínali seznamovat, a co nešlo španělsky, šlo anglicky. Nebo rukama nohama.

Odpoledne jsme se všichni sešli u 3D tisku. Čeští studenti si připravili výrobu hlavičky Jigyho (maskota školního časopisu VAJGL), pro kterou si Španělé ve čtvrtek ještě spájeli elektroniku, a tak ji oživili blikajícíma očima. Navzdory tomu, že studují na škole zaměřené na techniku, spousta z nich pájela poprvé! Španělští studenti se inspirovali otáčecí hlavou Franze Kafky od Davida Černého v Praze a vytvořili pro nás návod na její napodobeninu – s Miguelem de Cervantesem, nejznámějším španělským spisovatelem. Projekty nás mnoho naučily a moc se nám povedly. A jelikož se čas tráví nejlépe s ostatními, po programu jsme se vydali na náchodský zámek. Schody nahoru šokovaly, zatímco obora ohromila. Domů nás od hraní her vyhnal až západ slunce. Začínali jsme si to docela užívat.

Ve středu se utkaly smíšené týmy v sumu. Ne v tom japonském, ale v sumu robotů! Postavili si ve skupině svého robota a poté se utkali v souboji na život a na smrt. Účastníci ze společné aktivity odcházeli se širokými úsměvy.

Odpoledne jsme návštívili všemi milované Adršpašské skály. U jezera jsme se hromadně vyfotili a pokračovali vycházkovou chůzí dál do divočiny. Příroda se moc líbila, foťáčky nestíhaly snímat každý detail. Dokonce jsme se plavili po tamním jezírku. Škoda jen, že průvodcovy české vtípky Španělé moc neocenili…

Čtvrtek byl zahájen úspěšným nákupem párku v rohlíku a koblihy v kantýně a byl doplněn vařením guláše. Navzdory receptu ve španělštině se nám podařilo ukuchtit jídlo, které by snad obstálo i v michelinské restauraci. Odpoledne jsme se odebrali na zahradu jedné ze studentek a povídali si a smáli se až do tmy.

Poslední den jsme se nechali vyvést na Dobrošov, kde jsme měli spatřit unikátní výhled na celé okolí. Až na to, že byla mlha. Náladu jsme si tak spravili v restauraci na Jiráskově chatě a prošli se alespoň pěknou přírodou dolů do Náchoda. Při cestě na nádraží jsem Julii koupila již třetí trdelník za pět dní. Můžete třikrát hádat, jak moc jí chutnal.

Loučení bylo těžké, slza sem tam ukápla a my už v tu chvíli věděli, že jsme si vytvořili přátele na celý život. Tento necelý týden jsme si nepředstavitelně užili a jsme vděční za šanci být součástí Erasmu+, protože nám mimo jiné velice pomohl s našimi cizojazyčnými schopnostmi. Zbyla nám po Španělích už jen jedna otázka: Kdo z nás se příští rok podívá do Španělska?

Vlasta Suchá, 7.W