1

Czech Rocket Challenge

Navrhnout svoji vlastní konstrukci rakety tak, aby dosáhla výšky alespoň 500 m, spočítat a nasimulovat její důležité parametry, navrhnout návratové zařízení, aby se raketa dostala bezpečně zpět na zem a k tomu provést nějaký experiment v průběhu letu – tomu všemu se v průběhu několika měsíců věnoval studentský tým FAK ve složení Matouš Kubín, Tomáš Havel, Filip Hejzlar, Dominik Marks, Ondřej Šatný a Tobiáš Mazura. V rámci projektu Czech Rocket Challenge se jim od zkušených mentorů dostalo spousty dobrých rad, ostatní se už museli naučit a vyzkoumat sami.

Naučili se pracovat se simulačním prostředím Open Rocket, dozvěděli se, na čem závisí stabilita rakety a mohli si svoji raketu navrhnout v simulátoru a otestovat její důležité parametry (dostup, max. rychlost…).

 

Následoval 3D návrh jednotlivých komponent v programu Fusion360 a jejich tisk na 3D tiskárně. Všechny díly rakety byly zhotoveny 3D tiskem s výjimkou stabilizátorů, které byly vyřezány z překližky na laseru.

Poté bylo nutno navrhnout elektroniku ovládající vyhození padáku, vybrat vhodné senzory, spájet vše dohromady a naprogramovat. Následovalo testování jednotlivých komponent – zátěžové zkoušky kritických celků, testy padáku a další…

Průběh celé práce studenti dokumentovali v několika reportech, na závěr museli vypracovat závěrečný report podrobně mapující jejich práci. Následuje několik prvních stránek tohoto reportu.

Na základě dokumentace práce týmů bylo z přihlášených 70 týmů (SŠ i VŠ) vybráno 30 nejlepších, které byly pozvány na pátek 10. 6. 2022 na letiště v Brně Medlánkách, kde se měly uskutečnit starty raket. Raketový motor (vyrobený na zakázku, motor takového výkonu se už nedá běžně koupit) organizátoři montovali do rakety těsně před startem.

Startovního dne se mohli zúčastnit bohužel pouze dva členové týmu – Ondřej Šatný a Tobiáš Mazura, ale i v tomto počtu obstáli se ctí. Nejprve musela jejich raketa projít technickou přejímkou, kde museli organizátorům vysvětlit podrobnosti návrhu a obhájit svoje řešení. Vše proběhlo hladce, i vypočítaná poloha těžiště souhlasila téměř přesně se skutečností. Organizátoři chválili jak návrh, tak design naší rakety.

Každý tým měl přidělené startovní okno, ve kterém musel raketu připravit ke startu a odstartovat. Nám vše fungovalo do té doby, než jsme došli (cca 800 m) ke startovací rampě, tam se ukázalo, že barometrický senzor vrací díky silným poryvům větru nesmyslné hodnoty. Takže zpět do depa, raketu rozebrat a snažit se identifikovat chybu a opravit ji. To se po hodině práce povedlo, a tak znovu hurá na start.

Druhý pokus byl úspěšný, raketa letěla krásně rovně… všechno vypadalo ideálně až do okamžiku, kdy bez otevření padáku pokračovala až do pole s obilím, rána dopadu byla slyšet hodně daleko (jak okomentovali organizátoři, byl by to vhodný dárek pro ukrajinskou armádu 🙁 )

Bohužel se v rozbahněném obilném poli raketu už nalézt nepodařilo, chyběli další členové týmu do rojnice. Ale i některé další týmy mající plný počet šesti členů svoji raketu hledali i více než tři hodiny. Co se vlastně pokazilo se můžeme jen domnívat… ale za rok to bude určitě lepší!

Tým se tak ve výsledném hodnocení umístil ve druhé polovině startovního pole, ale například v kvalitě závěrečného reportu byl na 5. místě a mohl směle konkurovat i reportům studentů raketového inženýrství z VŠ.

Doufám, že studentům nadšení vydrží do dalšího ročníku a že za rok se povede nejen start, ale i bezpečný návrat rakety na zem.

Celá raketa byla vytištěna z filamentů, které jsme dostali darem od firmy Pytlík, a.s. a doprava do Brna byla hrazena z cestovního fondu založeného firmou Saar Gummi Czech. Za podporu děkujeme!